Rok 2013 je skoro za námi a já opět padám do novoroční depky, kdy si uvědomuji, že asi nejsem dokonalá dcera či obyvatel Země. Tento rok byl... Zajímavý... Nechci tvrdit, že byl vyloženě dobrý nebo vyloženě špatný. Tedy, ještě je a do jeho konce zbývá už jen pár dní. A já? Já začínám zametat před svým prahem.
Vše začalo, dalo by se říct, perfektně. Při pohledu na novoroční ohňostroj jsem si připadala jako student v Bradavicích. Leden ani nebyl nijak výjimečný. Se svou bývalou BFF - slečnou Prachovkou, jsem začala obrážet diskotéky a ona se mi snažila dohodit M. Zrzka. V únoru se konal žákovský ples. Celý ročník se těšil, neboť ples znamenal i zkrácení výuky. Každopádně já si ten večer užila. Protančila jsem střevíčky, které jsem potom vyměnila za tenisky. Na zadním sedadle auta se ze šatů převlékla do riflí a se slečnou Prachovkou šla zapařit.
Nastal březen a vrcholila příprava na přijímačky na SŠ. A pak samotné přijímačky. Ani jsem nebyla nijak nervózní. Ne, vážně jsem si nebyla sebou tolik jistá, jen mi na tom moc nezáleželo. Přijmutí i odmítnutí bylo špatně. Přihláška na gympl byla špatně. Přijata. V březnu jsem ještě skákala do stropu. Teď vím, že jsem tam vůbec neměla lézt.
Duben proběhl ve znamení hádek se slečnou Prachovkou. Ok, možná jsem na ni byla trochu víc zlá. Ok, možná bych neměla být tak upřímná, ale vážně mě naštvalo, že Medvěd pískl a ona letěla.
Květen byl naprosto pohodovej měsíc. Zatímco ostatní třídy ještě pilně studovaly, my už to flákaly snad od února. Taky naše třída jela na výlet. Na vážně povedenej výlet. Naše třída se na výletě ještě víc stmelila. Z mých spánkových návyků si kluci dělali srandu do konce školy.
A byl tu červen. Člověk do školy sice chodil, ale jakoby tam nebyl. Většinu času jsme doháněli resty kolem ročníkových prací, plánovali rozlučák nebo spali. Než jsme se nadáli byl to poslední školní den a s ním spojené slavnostní předávání vysvědčení v kapli, které naše třída musela vyloženě přetrpět. Konec! Všichni jsme si oddychli. Základka za náma.
Přišly prázdniny, jejichž příchod jsme s Ibalginem oslavily ve velkém. Ehm... Tuhle pasáž přeskočím. Vlastně přeskočím celý prázdniny a raději se vrhnu na září. Nová škola, noví lidi, staré já. "Ta škola není pro mě." To mi bylo jasný hned první den. Věřte mi, jenom za ten den jsem snad miliónkrát slyšela větu: "Jste budoucí inteligence/elita národa." Vážně, na tohle jsem alergická. Jakmile to někdo řekne, mám chuť ho něčím třísknout po hlavě. No a pak tu byl adapťak. Jako vážně? Nevím, čekala jsem od toho víc. Víc srandy, víc nových přátelství, víc všeho. Nekonalo se ani jedno -_-. Propadák!
Říjen a listopad? Nic velkýho. Jen si na mě poprvé za můj život stěžoval učitel. Víte, já nikdy nepatřila ke svatouškům, ale nikdy na mě nebyla stížnost. Když se něco stalo, tak se to zakecalo. Avšak mému novému třídnímu vadí klobouky.
A je tu prosinec. Celá třída máme slíbený dvojky z chování a to je tohle nejhodnější třída, ve které jsem kdy byla. Podařilo se mi dostat pětku z nástupu v tělocviku. Vyslechla jsem si hodinovou přednášku od taťky. Prý jsem moc drzá na učitele. Ok, asi jo. Ale ne záměrně! Jen prostě nechápu, co je za otázku: "Obtěžuje tě hodně ten nástup?" nebo "A proč jsi teda na gymnáziu?"
Samostatným mezníkem jsou Vánoce. Ne, nestalo se nic tak zajímavého jen jsou. Napekla jsem cukroví a to je asi vše. Přiznám se bez mučení, že já bych je klidně neslavila. Avšak doufám, že vy jste si užili šťastné a veselé. Taky přeji hodně zdaru do nového roku.
P.S.: Čekám na konec, jestli bude taky perfektní :) Pak vám řeknu, zda-li byl tohle dobrý rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat